Astrild bělolící (Stizoptera bichenovii)

Popis a biotop:

    Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, i když nepatrné rozdíly mezi samcem a samičkou jsou. Samec má zpravidla černý pásek pod krkem širší a líce má světlejší, někdy až s náznakem lesku (dobře viditelné ve světle s UV spektrem - ovšem samec musí být plně přepeřený). Bohužel rozlišení pohlaví není ani podle těchto znaků stoprocentní. Jediný stoprocentní způsob jak od sebe odlišit pohlaví, je podle zpěvu samečka. Popisovat tu jak jsou tito astrildi zbarvení nemá smysl. Dočtete se to v literatuře i v na jiných webových stránkách. Navíc fotografie mluví sama za sebe.

    Biotopem astrilda bělolícího jsou australské křovinaté savany s občasným výskytem stromů, ale obývá i vlhčí biotopy. Vždy se zdržuje v blízkosti vodních zdrojů. Ve své domovině vytváří dvě zeměpisné subspecie: a) Astrild bělolící východní (Stizoptera bichenovii bichenovii), který má bíle zbarvený kostřec a obývá severovýchod Austrálie. b) Astrild bělolící západní (Stizoptera bichenovii annulosa), který má kostřec zbarven černě a obývá severozápad Austrálie.

Chov:

    Své astrildy bělolící nechávám hnízdit od května a dopřeju jim dvě nebo maximálně tři hnízdění. Tok probíhá na zemi ale i na větvích se stéblem v zobáčku nebo i bez něj. Když sameček drží stéblo (symbol hnízdění), tak poskakuje na větvi a stéblo ukazuje samičce. Pokud probíhá tok bez stébla v zobáčku, poskakuje sameček okolo samičky, uklání se a postupně se přibližuje. Tok samozřejmě doprovází i samečkův zpěv. Není vyjímečné, že sameček nečeká na reakci samičky k páření a vyloženě ji, dalo by se říct, znásilní a často i pronásleduje za doprovodu zpěvu. Po úspěšném páření začíná pár stavět hnízdo. Sameček přináší stavební materiál a samička ho zpracovává. Jako stavební materiál předkládám sisalová, kokosová a jutová vlákna, seno a zelené stébla trav. Na vystlání hnízdní kotlinky nabízím ptákům psí chlupy. O ně ale zájem příliš nejeví. Na stavbu hnízda preferují hlavně kokosová a sisalová vlákna. Z jiného materiálu u mě téměř nestaví. K hnízdění nabízím vydlabané kokosové ořechy s vletovým otvorem nebo misky z kokosových ořechů. Ptáci vždy dávají přednost "kokosovým budkám".

    Snůška činí průměrně 4 - 6 bíle zbarvených vajíček (našel jsem v hnízdě i 8 vajíček), na kterých se přes den oba rodiče střídají a v noci sedí společně. Mladí se líhnou za 11 - 13 dní a z hnízda vyletují po 20 - 24 dnech. Kroužkuji 5 - 7 den života uzavřenými kroužky velikosti 2,5mm. Rodiče své mladé ještě další dva týdny po vylétnutí z hnízda přikrmují. Touto činností se zabývá zpravidla samec, protože samička tou dobou již sedí na další snůšce. Po osamostatnění mladé odděluji od rodičovského páru aby nedocházelo ze strany samce k napadání. Mladí bělolíčáci jsou zbarveni stejně jako dospělí, ovšem barvy jsou mnohem matnější a zobák je černý. Přepeřeni jsou ve stáří 3 - 4 měsíců. Po každém hnízdění je třeba budku vyčistit, protože je silně znečištěna trusem. 

    Astrildi bělolící patří mezi mírumilovné ptáky a je možno je chovat i ve společnosti jiných astrildů. Nikdy jsem s nimi neměl problém, že by napadali jiné obyvatele nebo sebe navzájem. Jsou velice čilí a zvídaví a moc rádi se koupou. Ke koupání poskytuji misky na dně klece. Tyto misky slouží i jako napaječky, protože pokud jsem poskytoval napaječky i koupelničky, ptáci stejně pili vodu na koupání. Je tedy vodu nutno častěji měnit. Po koupání se rádi sluní a i když mi sluneční paprsky do chovatelského zařízení nedopadají často, umí si astrildi bělolící užít i "slunění" pod biozářivkou.

    Na nocování astrildů bělolících panují rozdílné názory. Někdo svým ptákům budky k nocování poskytuje, někdo ne. Ve svém chovu jsem astrildům bělolícím budky na spaní poskytoval a s radostí v nich nocovali. Měl jsem ovšem problém s tím, že samičky mi do těchto budek snášeli vajíčka a to i v případě, že byli samci odděleni v jiné kleci. Možná samičkám stačil vizuální a akustický stimul ke snášení. Nevím. Po této zkušenosti jsem se rozhodl, že budky k nocování poskytovat nebudu. Ptáci mi teď spí v různých umělých rostlinách i na bidlech a k žádnému nočnímu plašení nedochází. Pokud tedy budky na spaní poskytnete, ptáci je rádi přijmou. Ale rozhodně nejsou nutností.

    Od zkušenějších chovatelů jsem slyšel, že je třeba dbát na to aby ptáci v páru byli skutečně nepříbuzní. Při příbuzenském křížení se prudce snižuje vitalita a kondice odchovů, která se podepisuje i menší velikostí odchovaných jedinců. 

Závěrem:

    I když astrild bělolící nepatří mezi nejbarevnější chovance a tudíž pro mnoho lidí nebude vzhledově tak atraktviní, jeho čilost a mírumilovná povaha si získá každého zapáleného drobotináře. Pozorovat jak se skupinka těchto ptáků k sobě tulí a navzájem si probírají peří, jak vesele poletují po ubikaci za neustáleho pípání. To je prostě nádhera. Podle mého není chov a odchov těchto ptáčků ničím složitým a troufám si říct, že hnízdí skoro tak ochotně jako zebřička pestrá. A tady bych zmínil ještě jednu podobnost se zebřičkami. V mém chovu jsou tito astrildi mírumilovní vůči ostatním, ale v době hnízdění se stávají vlezlými a často lezou jiným druhům do hnízd. Nekradou ostatním hnízdní materiál, jen se prostě na chvíli usadí v cizím hnízdě a zahřívají cizí vajíčka nebo mláďata. Astrildy rákosní toto chovaní často rozruší a panicky nakukují do svého hnízda na vetřelce. To jsou alespoň mé zkušenosti.