Zebřička pestrá (Taeniopygia guttata)

Popis a biotop:

    Rozlišit pohlaví u zebřiček pestrých není, díky dobře vyvinutému pohlavnímu dimorfismu, žádný problém ani pro chovatele začátečníka. Pouze u bílé mutace jsou obě pohlaví zbarvena stejně. Jak krásně je zbarvený samec vidíte na fotografii nahoře. Samičkám chybí kaštanové lícní skvrny, vybarvení boků s perličkami a proužkování na krku. Také zobák není tak červený jako u samce. Mladí ptáci jsou zbarvením hodně podobní samici, ovšem barvy jsou matnější a zobák je černý. Byla vyšlechtěna velká spousta mutací (mramorová, bílá, skořicová, pastelová atd.), u kterých je zbarvení někdy hodně odlišné od přírodní formy.

    Domovem zebřičky pestré jsou travnaté stepy s občasným výskytem trnitých keřů nebo stromů. Obývá téměř celý australský kontinent, s vyjímkou poloostrova York a pár dalších míst při pobřeží. V přírodě vytváří dvě subspecie: a) Zebřička pestrá ostrovní (Taeniopygia guttata guttata), která je nominátním poddruhem a obývá některé ostrovy Malých Sund (Flores, Timor...). b) Zebřička pestrá australská (Taeniopygia guttata castanotis), která je oproti nominátnímu poddruhu větší a samci mají právě krk a prsa příčně pruhované. Její výskyt je na australském kontinentu. 

Chov:

    Zebřičky pestré byly mými prvními chovanci a díky nim jsem se vlastně pro celý chov exotických pěvců rozhodl. V součastné době již nejsou zastoupeny v mém chovu, protože z jejich strany docházelo ke konfliktům s jinými druhy astrildů. Držet odděleně jsem je nechtěl a tak jsem je z chovu vyřadil. Nikdy jsem neměl v úmyslu nechat je hnízdit, jelikož jsem je měl jen pro radost doma v kleci. Do klece jsem mimo jiné instaloval i kokosový ořech jako hnízdo na spaní. V tomto hnízdě rády spávaly a netrvalo dlouho a já v něm našel několik vajíček. I když hnízdění nebylo mým úmyslem, začal jsem jim podávat pestřejší stravu aby se případné hnízdění zdařilo. Z pěti vajíček se vylíhli dvě ptáčata, která bohužel hned po vylíhnutí, byla samcem vyhozena. Je možné, že to bylo způsobeno příliš pestrou stravou a určitě k tomu přispěla i nedostatečná velikost klece, ve které byly drženy. Rozhodl jsem se tedy spací hnízdo odebrat a zebřiky celkem bezproblému spaly i na bidle. Nicméně sameček neustále samičku naháněl a vyloženě jí znásilňoval. To mělo za důsledek nepřetržité snášení vajíček všude možně, od krmítek po podlahu klece. Takže radost vystřídala spíše starost, jak celou situaci řešit. Došlo mi, že držet párek pohromadě, bude mít za následek vyčerpání samičky a následně i její úhyn. Na zimu jsem je tedy rozdělil a zhotovil novou bednovou voliérku (viz. chovatelské zařízení), do které jsem je začátkem jara umístil a k nim přikoupil párek astrildů rákosních. Z počátku se vše vyvíjelo dobře a k žádným rozepřím nedocházelo. Jakmile se ale samec zebřičky dostal do toku, začal být neskutečně agresivní jak na rákosáky, tak i na svou samičku, kterou neustále naháněl po voliérce s hlasitým pískáním. Rákosáci byli tak vyděšení, že na hnízdění neměli ani pomyšlení a tak jsem se rozhodl, že zebřičky musí pryč. Jelikož tedy nemám žádné další zkušenosti z chovu těchto ptáčků, použiji v dalších odstavcích pár řádků z literatury.

    Jak je tomu zvykem, tak i u zebřiček se doporučují maximálně tři hnízdění v sezóně, aby nedocházelo ke zbytečnému vysilování samičky. Tok probíhá většinou na větvi, kdy ptáci poskakují z jedné větve na druhou a okolo sebe. Samec drží často stéblo v zobáku, jako symbol hnízdění a neustále zpívá. Když je samička připravena na spáření, dá to samečkovi najevo rychlým kmitáním ocásku ze strany na stranu. I hnízdo staví ptáci splolečně, kdy samec přináší hnízdní materiál a samička jej poté zpracovává. Na výběr místa k hnízdění nejsou nikterak náročné. Obsadí různé košíčky, polootevřené budky, budky s vletovým otvorem jakéhokoliv tvaru nebo postaví hnízdo volně v křoví. Jako hnízdní materiál je předkládáno kokosové vlákno, sisál, jutová vlákna, jemné seno, chlupy atd. Zdá se, že zebřičky nepreferují určitý hnízdní materiál a staví prostě z toho co je.

    Průměrná snůška čítá 3 - 6 bílých vajíček, na kterých se přes den oba rodiče střídají a v noci sedí většinou společně. Inkubační doba se pohybuje okolo 13 dní a mladí opouštějí hnízdo za dalších 18 - 21 dní. Ke kroužkovaní by se mělo přistupovat okolo 7 dne života ptáčat pomocí kroužků o průměru 2,55 mm (některá literatura udává velikost 2,5 mm jiná zase 2,7 mm - rozhodně se bude lišit velikost kroužků u výstavních zebřiček, které jsou větší a mají silnější nohy). Mladí jsou po opuštění hnízda ještě další dva týdny rodiči dokrmována. To obstarává převážně samec, protože samička v tu dobu sedí na nové snůšce. Mladí jsou přepeřeni ve stáří asi třech měsíců a v tu dobu je třeba od sebe oddělit pohlaví, aby nedocházelo k předčasnému páření. Samozřejmostí je, po každém hnízdění, vyčištění hnízda, které je zaneřáděno trusem.

    Zebřičky patří mezi tolerantní ptáky, ale může se vyskytnout agresivní jedinec, který celou radost z chovu kazí. Obecně není vyvraceno zařazení zebřiček mezi jiné druhy astrildů nebo do společnosti jiných párů zebřiček. Je nutno podotknout, že pokud takové společenství má fungovat, musí být umístěno v dostatečně prostorných ubikacích. Zebřičky jsou někdy tak drzé, že vyloženě rozebírají hnízda jiných ptáků a kradou jim stavební materiál, nebo navštěvují jejich hnízda a tak je neustále ruší. Záleží tedy na zkušenostech s jednotlivími jedinci a jak se k tomu chovatel postaví.

Závěrem:

    Obecně se doporučují zebřičky pro začínající chovatele a většina chovatelů drobných exotů s nimi také začíná. Jejich chov je v mnohém snadnější než chov ostatních drobných pěvců, ať už se jedná o ochotu hnízdit či o schopnost odchovávat své potomky. Barevně je tento ptáček velice atraktivní a také je velice čiperný. Prozkoumává tedy všechny kouty ubikace a velice rád se koupe a následně sluní. Co se týká zařazení mezi jiné druhy astrildů či mezi další páry zebřiček, záleží na temperamentu konkrétních jedinců, zda takové soužití bude fungovat či nikoliv. Většinou problémy nebývají, ale chovatel by se měl připravit, že nastat mohou. Jak již také bylo psáno, zebřičky rády prolézají cizí hnízda a kradou stavební materiál. Vzhledem k tomuto chování by měli být umístěny s takovými druhy, které toto chování nebudou zebřičkám trpět. V dnešní době je vyšlechtěno neskutečné množství různých mutací tohoto krásného ptáčka, takže si každý chovatel může vybrat právě to zbarvení, které se mu nejvíce zamlouvá.

    Autorem fotografie samce a samice je Peripitus (https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Peripitus?uselang=cs) a autorem fotografie mladého ptáčete je Lip Kee Yap (https://www.flickr.com/photos/64565252@N00).