Astrild rákosní (Neochmia ruficauda)

Popis a biotop:

     U tohoto druhu je dobře patrný pohlavní dimorfismus, takže ani pro začínajícího chovatele není težké pohlaví určit. Samci mají větší červenou masku a už v útlém věku se snaží zpívat. Svůj vrzavý zpěv si procvičují téměř celý den. Maska samiček je malá (převážně na čele a okolo zobáku až k očím) a samozřejmě nezpívají. Mladí ptáci jsou celkově olivově zelenohnědí s černým zobákem. Při přepeřování se začíná vybarvovat maska a perličky na prsou. Jak ptáci vypadají popisovat nebudu, protože čtenaří to beztak moc nedá. Lepší je udělat si úsudek z přiložených fotografií.

    Astrild rákosní obývá stepní biotopy, rákosové porosty a křovinaté stepy poblíž vodních toků a jiných vodních ploch. Ve své domovině v Austrálii vytváří dvě zeměpisné subspecie: a) Astrild rákosní západní (Neochmia ruficauda ruficauda) je nominátní podruh a obývá severozápad Austrálie. b) Astrild rákosní východní (Neochmia ruficauda clarescens), u kterého mají samci oproti nominátnímu podruhu výrazně větší rozsah červené masky. Ta je také sytější. Tento poddruh obývá východní Austrálii.

Chov:

    Chovnou sezónu začínám v květnu a rákosáky nechávám hnízdit dvakrát nebo třikrát. Většinou stejně zahnízdí dvakrát i když mají možnost třetího hnízdění. Tok probíhá na větvi, kdy sameček se stéblem v zobáku nebo bez něj, zpívá samičce. Při zpěvu načepýří peří na hlavě, ukazuje samičce svou červenou masku a poskakuje okolo ní. V literatuře se uvádí, že k páření dochází na větvi. V mém chovu láká sameček samičku jemným zpěvem do budky, kde dochází ke kopulaci. Mimo budku jsem páření nepozoroval. Hnízdo staví ptáci společně. Sameček přináší stavební materiál, který potom samička zpracovává. Sameček hnízdo splétá jen tak hala bala a poslední úpravy v úhledné hnízdo provádí samička. Ke stavbě hnízda poskytuji kokosová, sisalová a jutová vlákna, dále seno a zelená stébla trav (psineček, kokošku). Astrildi rákosní preferují sisalová vlákna a zelená stébla trav. Občas vystelou hnízdní kotlinku psími chlupy, které jim poskytuji za tímto účelem. Hnízdo staví v tzv. "kokosových budkách" (velký vydlabaný kokosový ořech s kulatým vletovým otvorem), nebo i volně ve větvích (to někdy nedopadá dobře - hnízdo spadne, je málo spletené a vajíčka vypdanou...).

    Průměrná snůška čítá 4 - 6 bílých vajíček, ale není vzácností snůška vyšší. Inkubační doba je 12 - 14 dní. V zahřívaní vajíček přes den se oba rodiče střídají, zatímco v noci sedí pouze samička a sameček nocuje na větvi poblíž hnízda. V literatuře je uváděno, že v noci sedí rodiče společně. V mém chovu jsem takové chování nikdy nepozoroval. Mladí rákosáci opouštějí hnízdo zhruba okolo 20 dne života. Ke kroužkování přistupuji 5 - 7 den života ptáčat a používám kroužky velikosti 2,5 mm. Po vylétnutí z hnízda jsou mladí ještě poměrně dlouhou dobu závislí na rodičích, kteří je přikrmují další tři týdny. Mladé tedy odstavuji až po třech týdnech nebo i déle. Stejně taky i přepeření trvá delší dobu. Obvykle něco kolem 5 - 6 měsíců s tím, že plně vybarveni mohou být až v druhém roce života. Samozřejmostí je po každém hnízdění vyčištění budky, která je znečištěna trusem.

    Astrildi rákosní patří mezi mírumilovné a snášnlivé druhy. Nikdy jsem nepozoroval agresivitu vůči ostatním obyvatelům voliérky. Když už se schylovalo k nějaké potyčce či nedorozumění, vždy byli první kdo se chystal na ústup a schovával se ve větvích. Takže raději volí útěk než by pokračovali v konfliktu. Opak je ovšem agresivita v páru. Tu pozoruji pravidelně každou hnízdní sezónu během inkubace vajec a zahřívání mláďat. Vyvolává jí vždy rodič, který zrovna sedí v hnízdě. Vypadá to tak, že ten kdo sedí v hnízdě vykukuje ven a při sebemenším přiblížení partnera k hnízdu ihned vystartuje. Partnera s hlasitým křikem nahání po voliérce a nějakou chvíli ho pronásleduje. Pak dochází k uklidnění a ten samý rodič se vrací zpět do hnízda. Toto se opakuje několikrát za den. Střídání rodičů na hnízdě je doprovázeno švitořením a pomalým přibližováním k budce. To asi eliminuje výše popisovanou agresivitu.

    Astrildi rákosní se mi v mnoha ohledech zdají jiní než běžní astrildi. Už jen ta agresivita v páru při hnízdění. Z rozhovorů s ostatními chovateli jsem se dozvěděl, že nejsem jediný, u kterého se takto chovají. Dále třeba to, že nikdy nesedí těsně vedle sebe. Nikdy se navzájem nedotýkají. Alespoň já jsem to ve svém chovu nikdy nepozoroval. Ano, harmonie v páru tam je. Ptáci si navzájem probírají peří a mají se k sobě, ale nikdy jsem je neviděl se k sobě tulit tak, jako to dělají třeba astrildi bělolící. Pouze u mladých ptáků jsem toto tulení pozoroval.  Nocují zásadně na větvi (když nepočítám samičku při inkubaci) a pokaždé když večer usedají, se navzájem zobáky odhání a tak si mezi sebou vytvoří mezeru. Takové pásmo nikoho.

Závěrem:

    Astrild rákosní je zajímavý chovanec, který je barevně velmi atraktivní a ve voliérkách kde je zeleň, mu to náramně sluší. Navíc je jeho zpěv, který nepřetržitě předvádí, příjemný na poslech. Jak jsem již psal, jeho mírumilovná povaha ho předurčuje pro chov ve společných voliérách. Jak je zřejmé z biotopu, ve kterém žijí tito ptáci v přírodě, velmi rádi se koupou. A to tak, že se namočí úplně celí a vypadají spíše jako astrildovité kachny. Co se týká odchovů, tak bych řekl, že hnízdí méně ochotně a méně spolehlivě než astrild bělolící. Přesto, že je tento druh doporučován i začínajícím chovatelům, tak se při odchovu člověk potýká s mnoha nástrahami v podobě nezahřívání vajec, vyhození mláďat, nekrmení mláďat či neochoty zahnízdit. Určitě bych rákosáky také pro začínajícího chovatele doporučil, ale s poznámkou, že odchov může být složitější a chte to tedy hodně trpělivosti.